Jižní Francie je láska na první pohled…

La Grande Motte na jihu Francie jsme si zamilovaly

Jih Francie a Provence jsme si měly možnost zažít třikrát a vždycky bylo krásné počasí, teplé moře a moc jsme si to užily… Jely jsme vždy do městečka La Grande Motte, ležícího na pobřeží Lvího zálivu ve Středozemním moři, kde je prý slunečno až 300 dní v roce.

Město vyrostlo v 60. až 70. letech 19. století na úplně prázdném pobřeží a je charakteristické jednotným architektonickým stylem z pera Jeana Balladura. Jeho velkým vzorem byl brazilský architekt Oskar Niemayer, jehož stavby jsme obdivovaly při návštěvě Rio de Janeira, ve městě Niteroi.

V La Grande Motte jsme měly zajištěno hezké malé bydlení od přátel z Grenoblu a odtud jsme vyrážely na výlety. Jezdily jsme hlavně po stopách Vincenta van Gogha, za krásnými mosty, navštěvovaly historická místa a podívaly se do poutního města Lurdy, kde se dějí zázraky. Projížděly jsme místa se stády bílých koní a černých býků v národním parku Camrague, kochaly se hejny růžových plameňáků a úchvatnými kvetoucími levandulovými poli.

Aix de Provence

Jeden náš výlet byl do rodiště slavného malíře Paula Cézanna, města mnoha kašen a fontán, elegantních paláců, kostelů a pestrobarevných tržišť. Města se vznešenými alejemi platanů, do krásného Aix en Provence. Bylo založeno Římany před víc jak 100 lety př. n. l. a Francouzi i turisty je to velice oblíbené město. Po Paříži je prý druhým nejdražším městem Francie. V roce 1888 tady hledal inspiraci i holandský malíř Vincent van Gogh.

V Turistickém centru jsme si vyzvedly mapu města, jak to děláme ve všech městech, kam se na svých cestách zavítáme a vydaly se kolem sochy Paula Cezanna k první krásné fontáně s názvem Rutunda, se třemi sochami uprostřed. Procházely jsme hlavní třídou Cours de Mirabeau, kolem právě probíhajících trhů, několika dalších fontán, obchodů a mnoha kavárniček, až na konec, k soše krále Reného. Prošly jsme pár uliček na staré město, kde stojí katedrála „mnoha stylů“ Saint Sauveur Catedrale. Brána je na jedné straně gotická, na druhé románská a uvnitř jedna loď gotického, jiná římského a další barokního stylu. Hodinová věž je krásná, má orloj se čtyřmi sochami, střídajícími se podle ročních období.

Našly jsme kostel Svatého Ducha z 18. století, uvnitř se zlatou sochou nedávno svatořečeného papeže Jana Pavla II. Právě když začaly dvě paní nádherně hrát na varhany, uviděly jsme zvláštní obraz, o kterém jsme četly, že se jedná jedno z nejkrásnějších vyobrazení Ježíše Krista.

Další zajímavostí je chrám St. Jean de Malte. Tento nejstarší kostel v Aix byl postaven Maltézskými rytíři, aby chránil Svatojakubskou pouť. No, a v podzemním parkovišti nás „nechránil“ nikdo a my v patře -2 hledaly a hledaly naše auto a ne a ne ho objevit. Až šel černě oděný pán od „security“ s krásným psem a i když anglicky neuměl ani slovo, pochopil dvě zoufalé ženy a pomohl nám..

Saints Maries de la Mer

Cestou z Aix jsme se zastavily v malém přímořském městečku St. Maries de la Mer, městě „svatých Marií z moře“, které v přírodním parku Camargue představuje typický venkov. Oblíbené cikánské poutní místo je známé díky sv. Sáře a každoročně se zde koncem května koná světoznámý cikánský festival. V krásné katedrále, zasvěcené třem Mariím, má sv. Sára malou jeskyňku se stovkami hořících svíček, kam poutníci nosí na tabulkách či papírcích svá přání. 

Na nábřeží městečka stojí aréna pro býčí zápasy. Camargueští býci „černí jak noc“ se chovají hlavně na maso, které je gurmány vysoce ceněné. Ti agresivnější jsou cvičeni pro koridu. Francouzská korida ale není krvavá jako ta španělská. Tady býkovi na rohy navléknou kokardu, takový věneček a toreadoři mají za úkol je o něj připravit. 

I v Saints Maries de la Mer maloval Vincent van Gogh. Zašly jsme se podívat na pláž známou z obrázku, který máme doma, ten s rybářskými loďkami. No, a protože orientační smysl není naše silná stránka, trochu jsme se v městečku ztratily a zase hledaly takřka hodinu auto. Ale asi to tak mělo být, protože se začalo stmívat a cestou jsme měly příležitost kochat se tím nejkrásnějším nejrudějším západem slunce, jaký si umíte představit. Zážitek obrovský, umocněný hejnem plameňáků, večeřících v mokřadech pod obzorem. Přesně ten správný závěr dne pro krásné sny…

Lurdy

Z naší základny jsme na čtyři dny odjely do „srdce Pyrenejí“, známého poutního města Lurdy, ležícího na úpatí hor. Podle pověsti se zde roku 1858 v Massabiellské jeskyni několikrát zjevila mladé Bernadettě, pasačce ovcí, Panenka Marie a na místě zjevení vytryskl ve skále pramen čisté vody. Asi 7 000 nemocných deklarovalo písemně náhlé uzdravení, ale přísná mezinárodní lékařská komise a Svatý stolec z nich uznaly jen 68. Ale daleko více lidí se tady uzdraví duševně a duchovně. Je to úžasné, energií nabité místo…

Průčelí Růžencové baziliky je nádherně zdobeno mozaikou a uvnitř je stále plno poutníků. Ke 100. výročí lurdských zjevení byla vybudována podzemní bazilika sv. Pia X., která pojme 22 tisíc poutníků. Konají se tu koncerty pěveckých sborů z celého světa. Lurdy každoročně navštíví přes 7 milionů poutníků, z nichž je mnoho postižených. Starají se o ně stovky dobrovolníků a denně jsou vidět dlouhá procesí a dojemné eucharistické průvody.

Pic du Jer

Turistický vláček po Lurdech měl v posledním vagonku lyžiny a prostor pro vozíčkáře. Na 7,5 km okruhu jsme našly dvě muzea a vyjely na stanici lanovky, nebo spíš příkré zubačky, jedoucí na horu Pic du Jer. Nahoře bylo vše bezbariérové – malá restaurace, cestičky, lavičky, jen pro vozík dost kamenitá cesta dál do kopce, k jeskyni a kříži na vrcholu. Kochaly jsme se nádhernými výhledy nejen na město, ale na překrásná panoramata Pyrenejí. Na některých vzdálených kopcích ležel sníh, na nás však svítilo sluníčko a příjemně pofukoval větřík.

Grottes Bétharram

Asi 15 km od Lurd jsou překrásné tunelovité jeskyně „Grottes Bétharram“, kde mají jedno patro zpřístupněné vozíčkářům. Asi hodinová procházka chladným podzemím, s krásně barevně nasvícenými sály a krasovými dutinami, byl úžasný zážitek.

Průvodce mluvil ke skupině francouzsky a bylo milé, že po každém výkladu přišel k nám, klekl si k Marušce a vše zopakoval anglicky. Venku se mezitím zatáhlo, začalo bouřit a při návratu do Lurd už pořádně pršelo. Vidět mokré náměstí před Růžencovou bazilikou takřka prázdné, to je také zvláštní podívaná. V tom dešti jsme našly sochu sv. Rocha, patrona poutníků na Svatojakubské pouti.

Carcassonne

Cestou z Lurd jsme ještě zajely k unikátnímu středověkému městu Carcassonne, s dochovanou obrovskou pevností a tři kilometry dlouhými hradbami. Carcassonne je součástí světového kulturního dědictví UNESCO, a to hned dvakrát. Kromě citadely je na seznamu i technická památka „Canal du Midi“. Kanál, který protéká městem a propojuje Středozemní moře s Atlantickým oceánem. Po návratu do La Grande Motte vedla naše první cesta k milovanému moři. Začátkem léta ještě není tak prohřáté, ale my z Harrachova jsem zvyklé na daleko studenější koupání… a sluníčko hřálo a bylo nám skvěle.

Baux de Provence

Náš další výlet jsme podnikly za jednou z nejnavštěvovanějších památek Francie, středověkou citadelou z 9. století, Les Baux de Provence. Stojí na obrovské, 250 m vysoké skalní plošině v pohoří Les Alpilles a tajíte dech nad nádhernými vyhlídkami. Hrad proslul jako „Dvůr lásky“ a pravidelně se tady pořádaly rytířské turnaje. Dnes tady najdete přehlídku středověkých zbraní, katapultů, beranidel a předvádějí se zde rytířské souboje. My si daly v příjemném prostředí místní kavárničky salát caprese s křupavou bagetou, kafe, minerálku a paní se divila, že nechceme víno. Ve Francii se pár promile toleruje, tak je v kraji zvykem, že si většina místních hlt vína po jídlé dává. My ne…

„Carriéres de Lumiéres“

V bývalých vápencových lomech, nedaleko Baux de Provence, upravených jako obrovské síně s vytesanými lavičkami, je největší multimediální projekce ve Francii s názvem „Carrières de Lumières“. Je to něco úchvatného.

Prostřednictvím 70 projektorů jsou na ploše o 6 000 m² promítány na stěny, stropy i podlahu obrazy slavných umělců. Tématem letošní výstavy je skvělý rakouský malíř Gustav Klimt. V prostorách bylo chladno jako v kostele, hlasitě hrála vážná hudba, obrazy pomalu mizely a nahrazovaly je další… a my chodily v němém údivu, ani nedutaly, stále se vracely… a nechtělo se nám odejít. Tak to bylo fakt něco!

Abbaye de Sénanque

Úplně okouzleny Klimtovými obrazy jsme odjížděly za dalším krásným zážitkem. Klášter z 12. století „Abbaye de Sénanque“ s překrásnou polohou, obklopený pohořím a levandulovými poli. Byl postavený v románském stylu a dodnes je obýván mnichy, kteří umožňují turistům organizované prohlídky opatství.

My přijely pozdě a už bylo zavřeno. Podle obrázků na internetu jsme čekaly kýčovitý pohled na fialové lány levandule s půvabným klášterem v pozadí. Levandule však nekvetla a lány byly zelené. Asi jsme si krásu pro tento den vyčerpaly ve vápencových lomech… Na zpáteční cestě jsme projížděly městem Avignon a podjížděly jeho most, proslavený lidovou písničkou „Sur le pont d’Avignon“, kterou zpívala i slavná Mireille Mathieu.

Aigues Mortes

Kvetoucí levandulové pole jsme objevily až druhý den, jen pár kilometrů od našeho La Grande Motte. Jely jsme do města Aigues Mortes (v překladu „Mrtvé vody“), kde se už od 13. století, kdy bylo město založeno, těží sůl. Je známé svou zachovalou historickou částí s úplným opevněním, čistými uličkami, mnoha obchůdky a restauracemi. Zajely jsme sem vlastně z nostalgie, před pěti lety jsme si městečko prošly, tak jsme se vracely do známých míst. Cestou sem i zpátky jsme viděly stáda krásných bílých camrgueských koní, několik menších stád černých býků a hlavně úchvatné levandulové lány. Zajely jsme až k poli a já nelenila vytáhnout Marušku z auta na vozík, aby pózovala mezi řádky. Modelka si ale dost vystrašeně stěžovala na včelí bzukot kolem… (…ale levandulový med ti chutná, co?).

A je konec pohádky… Na trzích, které jsou v La Grande Motte každý čtvrtek a neděli, jsme nakoupily voňavé pytlíčky levandule, klobásu z camargueského býka, tři druhy sýra a francouzské víno, levandulový med, samolepky na kolečka Maruščina vozíku, Montelimarský nugát, pár suvenýrů pro rodinu a přátele… a Maruška si koupila krásné dlouhé puntíkaté šaty.