Cestování s vozíčkářkou...

Jmenuji se Lída a jsem veselý, slušný a soucitný člověk.

Třídím odpad, přispívám na charitu, věřím v Boha, a taky jsem máma tří dětí, babička pěti vnoučat a dvou na dálku adoptovaných Afričanek.

Jsem skvělá kuchařka, dost špatná uklízečka, asi 1000 let manželka a 38 let osobní asistentka postižené dcery. 

Hlavně jsem dost odvážná  cestovatelka, dost dobrá fotografka a potencionální spisovatelka.

S dcerou Maruškou a hlavně pomocí Boží jsem navštívila takřka 40 zemí na pěti kontinentech a ukazuji lidem v důchodovém věku, že se nemusí bát cestovat...

Mým posláním je podělit se s vámi o letité zkušenosti z přípravy našich cest. Bojíte se vyrazit? Máte pocit, že jste na cestování už staří? 

Nesmysl...!

Když to zvládnu já a tlačím u toho dceru na vozíku, zvládneš to i ty! 

 

Plníme si sny...

 

Nejsem zrovna cestovkový typ…

Přesto, že už nejsem nejmladší, stále se snažím realizovat svoje sny a sny mojí dcery Marušky, vozíčkářky „na plný úvazek“...

Že jste staří? Nesmysl...

Cestovat jsem začala skoro v padesáti... Odletěla jsem tehdy s Maruškou do New Yorku a neuměla slovo anglicky...

A že mi je 70... ? No a co? Jedeme dál... Západní Evropu jsme ještě zvládly, do Japonska nám korona hodila vidle, stále čeká i Mexiko, Izrael a Jordánsko... Kdo ví...?

Cestujeme s nadšením, důvěrou a vášní, s nikým nesoutěžíme, ale rády se o zážitky a zkušenosti podělíme

 

 

NAŠE MOTTO:

"Nemáme sice orientační smysl, ale raděj zabloudíme, než bychom nikam nešly..."

Do Francie se prostě zamilujete…

A do Provence? To už vůbec... Je prostě krásná, vesnicky laskavá, plná historie, levandulových lánů, palměňáků i Vincenta van Gogha

Jely jsme do sladké slunné jižní Francie, abychom před dlouhou harrachovskou zimou nabraly dost energie. Sluníčko tady mají 300 dnů v roce.

Trávily jsme už třikrát vždy dva týdny v kraji skvělého vína, křehkých dlouhých baget, výtečných kozích sýrů, mňam mňam husích paštik a nakyslé omáčky IOLI.

Do míst krásných růžových plameňáků, bílých camargueských koní a býků černých jak noc... a  krásného klidného moře...

Svatojakubská pouť - 300 km pěšky do Santiaga

Obrovský a magický zážitek byla naše pěší pouť po severním Španělsku. 300 km jsme putovaly od města k městu, od jedné poutnické ubytovny ke druhé, až jsme došly do Santiaga.

„Camino Frances“ je Svatojakubská poutní cesta na severu Španělska, plná prastarých památek, chráněná programem UNESCO a celá má skoro 800 km. Rada Evropy vyhlásila Svatojakubskou cestu v roce 1987 první evropskou kulturní cestou. 

I my s Maruškou byly skoro měsíc „peregrinos na cestě do Compostely“, poutníci bez vlastní postele, s batohem na zádech, spacákem, bez televize, počítače, bez všech vymožeností a samozřejmostí, na které jsme všichni doma zvyklí. 

Uf, to byla jízda… Doporučuji všem absolvovat... a určitě vám o Svatojakubské pouti napíšu eBook...

 

Proč jsem se rozhodla psát blog

Ptala se mě manželka našeho kamaráda Martina: „Paní Harcubová, tak jsem o vás včera přemýšlela a vůbec to nechápu… Jak to s tou Maruškou vlastně děláte, jak cestujete? … A ještě k tomu s vozíkem?

Jak vás napadne, kam a kdy máte jet? Co tam jíte? Kde spíte? Kde kupujete letenky a jak víte jaké? Když někam doletíte, tak co jako na tom letišti děláte? Jak najdete svůj kufr? Co když vám ho někdo ukradne?

A když vyjdete v úplně cizí zemi před letiště, jak víte, kam máte jít?

Taky bych  někam jela, ale vůbec nevím, jak začít, co zařídit... Nemáme moc peněz a nechci  jet organizovaně, přes cestovku…“

Proto jsem začala psát blog…

To abych pomohla přesně těmhle lidem, kteří by rádi cestovali, ale neví, jak začít a bojí se. Těm, co mají strachy:

- z létání 
- z jazykové nedostatečnosti
- z cizích lidí 
- z neznámého prostředí.

Tyto strachy se člověku vpijí do mozku a otravují a brzdí jakékoli jeho sny o cestách.

Sen o radostném a dobrodružném stárnutí si nenechejte vyklouznout. Život děsně rychle letí… frnk a je pryč…

Jak kouř klíčovou dírkou…

Kontakt

Jmenuji se Lída, jsem vášnivá cestovatelka a na stárnutí mi nějak nezbývá čas. Jen corona nám do cestování hodila vidle a překazila nám výlet do Japonska...

Víc jak 20 let mám nevšední život plný dobrodružství a s dcerou Maruškou, vozíčkářkou "na plný úvazek", jsem projela kus světa.  Na svém blogu a v eBooku se dělím o zážitky a zkušenosti, které by vám mohly být nápomocné...

Instagram
Lida37
E-mail
lida@harcubova.cz
Facebook
Lida Harcubova

Buen Camino!… 300 km pěšky do Santiaga de Compostela

neuvěřitelný zážitek

Celý článek

…to nevymyslíš…

Náš nevšední zážitek na 55. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech

Celý článek

Corona, sviňa, nám ukradla Japonsko

Celý článek

Jih Francie milujeme…

Podzim i jaro na jihu Francie jsme si užívaly už třikrát a bylo to fakt něco! Stálé krásné počasí, teplé moře a moc jsme si dovolenou vždycky užily… Jezdíme do městečka La Grande Motte, ležícího na pobřeží Lvího zálivu ve Středozemním moři, kde je prý slunečno až 300 dní v roce. Město La Grande Motte vyrostlo v 60. až 70. letech 19. století...

Celý článek

Rozhovor o našem cestování pro noviny

1) Jsi velká cestovatelka, pamatuješ si svou první cestu? Jsem hlavně vášnivá cestovatelka s hodně odvážnou maminkou, pro kterou nic není problém a překážka. Už vůbec ne to, že mám kvadruparetickou DMO a že se se mnou musí tahat a tlačit mě na vozíku. Moje první velká cesta byla v roce 2001 do Spojených států, ale předcházela jí taková menší, rok předtím,...

Celý článek

Jižní Francie je láska na první pohled…

La Grande Motte na jihu Francie jsme si zamilovaly Jih Francie a Provence jsme si měly možnost zažít třikrát a vždycky bylo krásné počasí, teplé moře a moc jsme si to užily… Jely jsme vždy do městečka La Grande Motte, ležícího na pobřeží Lvího zálivu ve Středozemním moři, kde je prý slunečno až 300 dní v roce. Město vyrostlo v 60. až 70....

Celý článek

Austrálie se nám vydařila…

V Amsterdamu pršelo, v Číně svítilo sluníčko… Letiště v Hongkongu je takové smutné… No, děcka, my fakt couráme v Austrálii, teda zatím po Melbourne…Došly jsme k přístavu, kde byla kráva na stromě, na vyhlídkovém kole nám dala paní slevu, i když jsme neměly australskou průkazku ZTP/P…, počasí bylo příjemný a výhledy okouzlující. Vyhlídkové kolo je ve velkém zábavním parku, prolezly jsme pár hadráren, koupily...

Celý článek

Afrika nezapomenutelná…

„Myslím, děvčata, že ta Afrika byla pro vás dobrá volba…“, psala nám kamarádka Vlasta do Jihoafrické Republiky. Dost odvážně jsme se s Maruškou vydaly do této krásné africké země a došlo nám, že jinak to nepůjde, než si tam půjčit auto. Přejíždět s vozíčkářkou autobusem, vlakem nebo lodí, jsme zavrhly, jezdit taxíkem, to nezaplatíme a půjčení auta až zas tak drahé...

Celý článek

Nebe v hubě

Snad stokrát jsem někomu opisovala recept na koláčky „bez kynutí“ Nebe v hubě, které chutnají naprosto každému. Tak ať je recept jednou pro vždy uložený všem: Těsto: 250 g hladké mouky, 250 polohrubé, 2 žloutky, 1 dcl oleje, 100 g majonézy, lžíce cukru, půl lžičky soli, kůra z půlky citronu. kvásek: 250 ml teplého mléka + 2 kostky...

Celý článek

Příběh starý 16 let…

Toto napsala moje dcera Maruška o mně… a já celé ty roky znova a znova brečím dojetím… Jsem dvacetiletá, dost postižená vozíčkářka s dětskou mozkovou obrnou, spastická kvadruparetická forma. Od deseti jezdím na elektrickém vozíku, a přesto jsem s mojí mamkou každý týden v bazénu, každý měsíc v divadle, mnoho víkendů na závodech v boccie a závěsném kuželníku a každé léto jezdím na integrační tábor. Taky jsem díky ní...

Celý článek